Velkou událostí bylo pozvání do tehdy známého pořadu Ein Kessel Buntes. „Měla jsem velké obavy, jestli to zvládnu, protože jsem měla osm až deset vstupů, kde jsem zpívala sama, v duetu, hrála na klavír, tančila,“ vzpomíná a vrací se k tématu. „My, kteří jsme mohli cestovat za železnou oponu, jsme si velmi dobře uvědomovali situaci, protože když jsme překračovali hranice, bylo to jako den a noc. Ale zasloužili jsme si to jen tvrdou prací, pílí a tím, co jsme udělali. Pro lidi, kteří tuto kvalitu přinesli do své země, to bylo něco výjimečného,“ tvrdí.
Když se jednoho dne vrátila z polských Sopot, našla své jméno na seznamu umělců, kteří podepsali Antichartu. Pro mladší ročníky: Charta 77 byla občanskou iniciativou politické opozice při normalizaci Československa. Kritizovala nedodržování lidských a občanských práv, ke kterému se Československo zavázalo v roce 1975 v Helsinkách. Anticharta byla reakcí Komunistické strany Československa na Chartu 77, kterou také odsoudila podpisovou kampaní známých osobností.
„V Rudém právu jsem byla mezi tisícovkou lidí napsaná, že jsem podepsala Antichartu. Nebyla to pravda, protože já jsem vůbec nebyla v republice, byla jsem v Polsku a musím říct, že to byla opravdu anabáze,“ vysvětluje dlouholetou přetahovanou zpěvačka. „Roky jsem musela vysvětlovat a dokazovat, že jsem tu opravdu nebyla a že jsem to vlastně nepodepsala,“ pokračuje a zamýšlí se. „Kdybych nebyla v zahraničí, nedokážu říct, co bych dělal. Byla by otázka, jestli by to bylo hrozba, jestli bych byla donucena, ale už na to nechci ani myslet.“
Neměl šanci
V Polsku se Helena Vondráčková etablovala již v roce 1977 na festivalu v Sopotech s hitem Malovaný džbán. Vyhrála Grand Prix. „Také mě adoptovali jako svou zpěvačku. Pokaždé, když tam přijedu, nepřipadá v úvahu, že bych tu píseň nezpívala.“ Jak potvrdili polští organizátoři, Vondráčková je zvána minimálně čtyřikrát až pětkrát do roka na velké koncerty. „Je tu žádaná spousta českých zpěvaček, ale žádná jako Helena,“ říká jeden z nich a o chvíli později ji znovu chválí za obohacení polských svateb. Na každém z nich už léta hrají hit Dlouhá noc. Ale nejen to, toto město je pro zpěvačku výjimečné. Při své první návštěvě se seznámila se svým prvním manželem Hellmutem Sickelem, baskytaristou východoněmecké kapely Kreis.
„Karel Vágner, starý pletař, mi říkával, že je to fajn chlap, že by se ke mě hodil. Naučil ho česká slovíčka a Hellmut za mnou přišel a pozdravil mě, jak se máš, mám tě rád, byla to zábava,“ svěřuje se zpěvačka s novým tématem. „Psal písničky i pro mě, ale až poté, co jsme se rozhodli přestěhovat do Prahy, aniž bychom ještě byli manželé,“ říká v dokumentu a my ji na chvíli zastavíme, protože jí něco chybí. Dlouho to byla láska na dálku, do Prahy se přestěhovali až v roce 1983, vzali se 28. dubna 1984 v moravské Strážnici. Sickel později údajně emigrovala do západního Německa, což jí způsobilo potíže, a vrátila se na začátku 90. let, říkají další zdroje. Rozvedli se v roce 2001, ale Vondráčková údajně chodila s Martinem Michalem.
„Hellmut chtěl mít studio a po nějaké době nebylo v mém bytě kam vkročit, protože všude byly syntezátory, basa, zesilovače, takže to dál nešlo. Skončili jsme v Řitce, protože nám to doporučila kamarádka, která tam bydlela, a pak jsme se vzali,“ vzpomíná. „Přestěhovali jsme se tam do Černobylu v roce 1986. Měli jsme velkou radost. Natočil jsem tu celé album, které napsal. Pak ta láska nějak zmizela, on odjel do Německa a já jsem tu zůstala sama. Bylo to pro mě velmi těžké a velmi bolestivé, ale měla jsem hodně práce, abych zmírnila zármutek.“ Hellmut se po letech objevil v České republice ještě několikrát, ale už neměl šanci.
Pohledný pilot
Když je v dokumentu zmíněn Martin Michal, produkce se přesouvá na jejich hausbót na Slapské přehradě. „Na první setkání s Helčou si pamatuji velmi dobře. Miloval jsem ji od malička, měl jsem ve skříňce její plakát na vojně. Občas jsme se potkali, ale byla to jen taková prchavá setkání. A pak se mnou odletěla na dovolenou,“ říká a zpěvačka pokračuje: „S Martinem jsem se seznámila na dovolené. Přišla za mnou paní, která to organizovala, že nás musí představit prvnímu a druhému pilotovi,“ vrací se k osudovému setkání. „Přišli dva kluci a ona mi Martina představila, a když odešli, podívali jsme se na sebe a řekli si, ehm, vysoký, štíhlý, v té uniformě mu to neuvěřitelně sluší.“
