Tento případ se týká gymnazisty, který na školní akci pil alkohol a dokonce jej podával mladším spolužákům. Tento čin mu vynesl trojku z chování na vysvědčení, což by mohlo být považováno za relativně mírný trest za takové jednání. Avšak jeho otec se rozhodl tuto záležitost postoupit až na soud, což odstartovalo řetězec událostí, které nás vedou k zamyšlení nad několika klíčovými otázkami týkajícími se vzdělávání, rodičovské odpovědnosti a právních práv. Případ, který se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, zahrnoval žalobu podanou otcem studenta, který byl v době podání žaloby již zletilý. Otec argumentoval, že jako zákonný zástupce má právo bojovat za synovy lepší známky. Avšak soudy, včetně Nejvyššího správního soudu, připomněly, že právo na vzdělání náleží pouze žákům a studentům, nikoli jejich zákonným zástupcům, a že v případě nezletilých žáků vykonávají zákonní zástupci jejich procesní práva pouze v zastoupení. Tento případ ilustruje složitost vztahu mezi školami, studenty a jejich rodinami. Zatímco je pochopitelné, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a jsou ochotni za jejich budoucnost bojovat, je také důležité uznat, že školy mají povinnost udržovat určité standardy chování a že někdy musí být kázeňské opatření učiněno k ochraně vzdělávacího prostředí pro všechny studenty.
