Mléko v igelitovém sáčku, známé jako „igelitové vemeno“, bylo denním rituálem. Jeden z těch momentů, kdy se třída sjednotila v kolektivní aktivitě – snažit se nepolít si sešity mlékem, zatímco soudružka učitelka otevírala každému sáček. A přestože mléko nebylo každému po chuti, bylo to něco, co se muselo vypít. Byl to symbol doby, kdy nešlo jen o výživu, ale i o disciplínu a kolektivní zážitek.Sladké rohlíky, loupáky, šátečky a koblihy plněné džemem představovaly ten sladký moment dne. A kdo by si nemohl vzpomenout na jogurty Jovo? Skleněné kelímky s jahodovým džemem na dně nebo později plastové obaly, které ukrývaly kysanou lahůdku, byly pro mnohé vrcholem svačinového zážitku.Školník, který se ve škole staral o dodatečné svačiny, přidal osobní dotek k celé záležitosti. Chleba s pomazánkou, zabalený v ubrousku, byl jednoduchý, ale zásadní. A pak byly ty speciální dny s párečky a hořčicí, které přinesly do školních chodeb vzrušení a očekávání.Medové máslo a přesnídávky byly pro ty, kteří dávali přednost sladkému bez cukru, nebo hledali něco jiného než běžné svačinové položky. Rybí tuk na lžičce, i přes svou nepopularitu, byl dalším příkladem, jak se v té době dbalo na zdraví dětí – i když metodami, které dnes mohou působit zastarale.
