Záležitosti, které by dospělé možná trápily, děti nevnímají jako důležité. Nezabývají se tím, jestli na ně rodiče někdy zvýšili hlas, ale raději se soustředí na pocity bezpečí a spokojenosti, které zažívaly. V těchto posledních chvílích projevují obrovskou empatii a starost o své blízké, často se snaží rodičům ulehčit bolest a ujišťují je, že je vše v pořádku. Doktorka McAlpinová také zdůrazňuje, jak důležité je pro děti, aby mohly mluvit o svých zážitcích a pocitech. I když se nám může zdát, že jejich příběhy nejsou vzhledem k situaci důležité, pro ně jsou tyto vzpomínky a pocity klíčové. Děti se často uchylují k představám o svých oblíbených postavách z knih nebo filmů, které jim pomáhají zvládat bolest a strach. Tento pohled na svět umírajících dětí nám přináší nové pochopení síly lidského ducha a schopnosti najít světlo i ve tmě. Doktorka McAlpinová nám ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích lze nalézt momenty radosti a naděje. A to je přesně to, co bychom si z jejích slov měli odnést – odvahu a schopnost vidět život v jeho plné kráse, i když je jeho konec blízko.
