V hospicích, kde se starají o nevyléčitelně nemocné děti, panuje zvláštní atmosféra. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to místo smutku a beznaděje, avšak realita je často jiná. Děti, s nimiž se doktorka McAlpinová setkává, přistupují k tématu smr*i s nečekanou otevřeností a jednoduchostí. Narozdíl od dospělých, kteří se s touto těžkou skutečností často vyrovnávají těžce, děti přijímají konec života s určitou přirozeností. Doktorka McAlpinová pozoruje, že její malí pacienti nevyjadřují strach nebo zoufalství. Místo toho jsou veselí a často až do posledního dechu udržují pozitivního ducha. Vědomí toho, že jejich čas je omezený, nevede děti k sebelítosti. Místo toho se zaměřují na to, co pro ně má skutečný význam – na vztahy s blízkými a na krásné chvíle, které zažily. Doktorka McAlpinová hovoří o tom, jak děti s oblibou vzpomínají na momenty plné lásky a péče, jako jsou objetí od sestry nebo sdílené chvíle se sourozenci.
Kam dál?
- 70 let byli manželé a zemřeli ve stejný den s rozdílem jen pár minut držící se za ruku. Toto je pro každý zamilovaný pár požehnání
- Odejít do důchodu v 55 a dožít se 80 let, nebo pracovat do 65 a zemřít v 67 letech!
- Mladá žena se změnila skutečně k nepoznání: Lidi šokuje, ona je s sebou jednoznačně spokojená!
- Díky tomuto triku okamžitě poznáte, když vám někdo lže. To musíte vyzkoušet!
