Ovšem i v Československu si přišly na své také náročnější ženy či muži. Kdo z nich toužil po něčem trvalejším, musel se poohlížet po špercích, ideálně zlatých. Šperkařství sice bylo trochu ve stínu výroby bižuterie, díky které se do ČSSR dostávaly potřebné devizy a vědělo se o nás v mnoha zemích světa, ale rozhodně stálo za pozornost.
Ovšem – jakkoli krásné šperky u nás vznikaly, jejich velké nákupy nepřicházely v úvahu. Dokonce několik let bylo možné koupit v klenotnictví snubní prstýnky pouze po předložení potvrzení o tom, že jsou skutečně určeny novomanželům ke stvrzení ohlášeného sňatku.
