„Víra (moje dcera) mi změnila život. Víra byla první a jedinou příležitostí, kdy jsem pochopil, co je láska. Vzpomínám si na těhotenství. To bylo super. Nic víc, nic míň. Dítě jsem neviděl. Pravdou je, že jsem se více obával změn v mé rutině než budoucího dítěte, které přijde do mého života.
Ten den přišel a začaly kontrakce. 14 hodin. Světlo z nemocničních lamp. Zdravotní sestry, které mluvily jazykem, který jsem neznala. Moje přítelkyně má bolesti. Nebyl tam jediný detail, kterého bych si nevšiml. A pak se narodila. Od té chvíle mě najednou naplnila radost, to je láska! Byl jsem otec!“
Chris bohužel ztratil ženu, se kterou měl sdílet zbytek svého života. Měsíc po porodu je oba přítelkyně opustila kvůli jeho nejlepšímu příteli. Chris zůstal s novorozencem v náručí jako svobodný otec.
Nikdo nevěřil, že by to mohl zvládnout, dokonce i Chrisovi rodiče se ho snažili přesvědčit, aby jim dovolil adoptovat svou dceru, jejich vnučku. Ale když mu dcera ležela na klíně a držela ho za prst, uvědomil si, že to nikdy nemůže udělat. „Nikdy tě neopustím,“ píše.
