Ráda bych se nastěhovala k dceři, ale ta už má rodinu a nechce aby se k nim nastěhoval starý člověk. I když je často navštěvuji a vždy si to užívají. Dávají mi čaj, jídlo a poslouchají. Čím častěji k nim chodím, tím méně se mi chce domů. No, musím…“
Tamara přemýšlí, jak se v takové situaci chovat.
Koneckonců, není normální, že život, dokonce i v úctyhodném věku, nás úplně přestává těšit.
V tomto příběhu je jedinou dobrou zprávou, že žena sama přemýšlela o abnormalitě této situace a začala hledat způsoby, jak je vyřešit. V tomto případě má šanci.
Pokračování na další straně
„S rostoucím věkem je nedostatek nadšení a touhy známkou deprese. Proto Tamara neudělá chybu, pokud se rozhodne poradit se s neurologem, psychologem nebo psychoterapeutem,“ prozradila psycholožka Arina Lipkina.
