V 70. a 80. letech byla radost být dítětem. Skákali jsme přes švihadlo, chodili sáňkovat, byli jsme veselé děti

V neděli ráno jsme šli s prarodiči do kostela, odpoledne pak k jednomu z příbuzných na rodinnou návštěvu. Nikdy jsme se nenudili, vtipkovali, hráli, běhali, a přesto jsme neměli problémy. Když jsme dostali bonbóny nebo čokoládu, vždy jsme si to mezi sebou rozdali. Nežárlili jsme, samozřejmě došlo k menším rvačkám, protože jsme byli taky děti, ale po pěti minutách jsme se smířili. Dnešní děti už bohužel neví, co znamená opravdová hra, dnes je jiný svět.