Když bylo k večeři něco, co se nám nelíbilo, šli jsme spát s prázdným žaludkem, nikdo se neptal, co jíme, mé milé dítě. Naše maminka neuvařila pět jídel jen proto, aby se všem zalíbila.
Nebylo to tak špatné, jak to zní, i když by to dnešnímu dítěti připadalo jako výcvikový tábor. Byli jsme však šťastní a stali se z nás dospělí lidé.
