Ochrana loktů na kolo, samozřejmě kolo patřilo i prarodičům, museli jsme jezdit vestoje, skoro se na něm nedalo sedět, ale i tak to bylo nádherné. Kdybychom upadli a poškrábali se, nikdo nám to neběžel dezinfikovat a možná dostaneme i „otce“ za to, že si strháme nejlepší oblečení. Celý den jsme si hráli venku, pokud jsme nechtěli po setmění dovnitř, nikdo nás neprosil. Babička občas vyšla ven a přitáhla si mě za ucho.
Pokračování na další straně
