Někdy opravdu nechápu, jak jsme přežili dětství. Možná nás doprovodili do školky a školy, ale autem nás nevezli. Když jsme trochu povyrostli, šli jsme sami, nepřišli pro nás.
Jedli jsme mastný chleba, ještě nebyl bezlepkový, ale zaplnil nám žaludky. Když jsme chtěli sladkosti, dostali jsme chleba, namočený ve vodě a pak v cukru, ale i s tím jsme byli spokojeni. Volná nebo sycená voda, nakláněli jsme se pod kohoutek a pili jsme ji tam, používali jsme i studny na ulici, ale čerstvá studená voda byla dobrá i u babičky. Pokud byla soda, už jsme byli šťastní. Možná přidat trochu sirupu a byl to skutečný zázrak!
