S kily navíc jsem se nikdy moc netrápila, ačkoli byly i těžší dny. Nemůžu říct, že to na mě přišlo, ale snažila jsem se s tímto stavem vyrovnat. Když jsem Petra poznala v prvním ročníku studia, byla jsem jím okouzlena. Dobře sečtělý, inteligentní, bystrý a velmi pěkný, upoutal mou pozornost. Jaké bylo mé překvapení, když mě tento dokonalý muž požádal, abych s ním šla do kina. Nejprve jsem si myslela, že si potřebuje jen promluvit o problémech se vztahy, ale po pár měsících jsem věděla, že se o mě velmi zajímá. Ušetřím si detaily, ale mohu říci, že za rok a půl našeho setkávání Petr splňoval má přání. Zdálo se mi, že mi četl myšlenky.
Svatba byla v létě, hosté přišli z celého Slovenska a já jsem stála před oltářem v XXXL šatech. Peter mě ujistil, že vypadám jako ideál a že o takové ženě snil. Škoda, že jsem tenkrát nevěděla, že je to všechno hra a pár dní po naší svatbě se to dramaticky změní.
Neměli jsme moc peněz, tak jsme se vydali na svatební cestu k chorvatskému moři. Před společným odchodem jsme šli do obchodu koupit pro mě nezbytné věci, doplňky, krémy a plavky. Myslela jsem si, že od doby, kdy si mě Petr vzal, myslí si, že jsem pro něj ten nejlepší kandidát na manželku a má mě rád takovou, jaká jsem. Bohužel ne…
Vyzkoušela jsem si dvoudílné plavky, protože jsem věděla, že příští týden bude teplo. Nechtělo se mi smažit v jednom kuse.
Oblékla jsem si plavky, roztáhla závěs v šatně a zeptala jsem se manžela: „Tak jak vypadám?“
Ale co jsem od něj slyšela: „Martina… Žena, schovej se a nestraš lidi, protože to uvidí někdo jiný .“
Článek pokračuje na další straně
