Může být spokojen
Lucie se nevyhnula ani pikantnímu tématu, když se několik měsíců po otcově smrti nečekaně dozvěděli, že měl ještě jednu dceru. Julie, kterou Julius Satinský do konce života před světem tajil, se narodila jen tři měsíce po svatbě s Vírou Satinskou. Lucie byla přitom od Julie mladší jen o půl roku. Navzdory prvotnímu šoku ji nakonec přijali do rodiny. „Dnes jsem Julii viděla poprvé. Zatím je tichá. Ještě ji neznám. Jeníček s ní nevychází,“ napsala otci do nebe stroze.
Ledy se lámaly postupně. O další dva týdny Lucie podala další zprávu. „Poprvé jsem si s ní promluvila io vážných věcech a minulosti, kterou si nepamatujeme. Asi ji mám ráda. Byl to pro mě důležitý, i když možná obtížný rozhovor. Chtěla bych se vrátit do roku 1985 a vědět, jak to bylo doopravdy. Máme pro tebe tolik otázek, už nám chybí jen časostroj,“ konstatovala.
Článek pokračuje na další straně
Další dopis Lucie otci napsala až po roční pauze. Pochlubila se, že s nevlastní sestrou byli na bále, kde se předávala „jeho“ cena Bratislavská borůvka. „Byli jsme tam uvedeny do společnosti. Já i Julie jsme odmaturovali a dostali se na vysokou školu. Tato, já budu studovat na Karlově univerzitě. Nakonec až tři obory. Komparatistiku, anglistiku – amerikanistiku a slovakistiku. Doufám, že bys byl na mě pyšný. Toto léto jsem začala psát anglický teenagerský román nazvaný A DAD. Je o vyrovnání se s novým sourozencem po otcově smrti. Já si s July už dobře rozumím. I Janko ji už snáší lépe. V létě jsme dokonce byli s její rodinou, mámou a dvěma sestrami na Oravě,“ ukončila Lucie své psaní do nebe.
Na další dopis od dcery musel nebohý Julo čekat dlouhých sedmnáct let. Oznámila mu v něm, že svou korespondenci „věnuje čtenářství na tvé kulaté smrtiny“. „Rozhodla jsem se nic z nich nevynechat, jsou upravovány jen minimálně. Na komparatistice nás učili, že v literatuře je autor mrtvý. Autorka těchto dopisů nezemřela, jen už neexistuje. Ani svět, ve kterém jsme žili my, už neexistuje,“ uzavřela.
