S mladším bratrem Janem se ocitli i na předávání cen popularity OTO. „To byl program, který jsme doma často přepínali. Byli tam lidé jako Pročko, cicušky ze STV a Markýzy, naše oblíbená Jana Kirschner, Milka Vášáryová i pan Chudík. Měl jsi standing ovation. Kromě tebe už jen Chudík,“ oznámila Julovi na dálku.
Období, kdy bylo humoristovo jméno přetřásáno častěji než v dobách, kdy žil, vtipně glosovala i jeho vdova. Lucie její slova otci samozřejmě zprostředkovala. „Máma řekla, že si v poslední době nejoblíbenější slovenská mrtvola. Kdo by řekl, že má takový smysl pro černý humor.“
Za zády mámy
Otci se Lucie Satinská svěřovala i se živými sny, ve kterých vždy hrál hlavní roli. „Někdy v nich umíráš, jindy jsi zas živý a zdravý. Klidně bych obětovala světový mír za to, abych jednou mohla jít dát pusu mámě do postele a byl bys tam i ty. Potom bych šla klidně spát a ráno, když bych se vzbudila, máma by byla v kuchyni nebo koupelně a já bych šla do tvé pracovny, kde bys ty něco psal do počítače. Dala bych ti pusu na dobré ráno. Možná bychom přehodili pár slov. Potom bych se šla oblékat a při odchodu do školy bys mi dal na čelo tři křížky jako každé normální ráno. A tohle celé by nebyl jen sen,“ povzdechla si.
Článek pokračuje na další straně
Nořila se také do dětských vzpomínek. Tato v nich vystupoval jako vystřižený z komedie S tebou mě baví svět. „Seděli jsme oba na tvých zádech jako na koni. Ty jsi po čtyřnožky obcházel celý byt a zpíval: Umta umta, naše země je kulatá.“ Zapomenout dcera nedokázala ani na to, jak jednou s bratrem onemocněli a otec kvůli nim zůstal doma. „Odklidil jsi ze svého pokoje křeslo az manželské postele si odmontoval velké epedo. Opřel si ho o zeď a skluzavka byla hotová. Sahala až těsně pod knihovnu, takže uklouznutí vůbec nebylo krátké, ale srovnatelné s normálním na dětském hřišti. Úplně jsme se s Jankem rozbláznili a tvoj pokoj byl plný prachu. My nemocné děti jsme z toho dost kašlali.“
Tajemství žebradla
Jiný obrázek rodinu zobrazuje při večerní domácí pohodě. „Máma vždy seděla v křesle pod lampou, my děti na jejích kolenou a ty na své židli u psacího stolu. Někdy jsem proběhla od mámy k tobě a sedla si ti na kolena. Vždy jsem si uvědomovala rozdíl mezi tebou a mámou. Máma voněla a dalo se na ní rozvalovat. Na tobě mohl člověk sedět jen zpříma, neboť ostatní prostor zabíral tvůj bachor,“ vzpomínala na bezstarostné období.
Dozvídáme se také, co mistr Satinský skrýval v ikonickém žebradlu. „Záviselo to na tom, kam si ho bral. Vždy tam byl hřeben, šňupák, dýka, nivea, volně rozházená pera a tužky, doklady ve slaměném pouzdře, sluneční brýle, peníze v obálce, občas kniha, scénář, řízek a jiné potraviny. A později často léky, brýle na čtení a také žvýkačky,“ jmenovala Satinského dcera.
