Napodobit Juliůvv lehký, žoviální styl je asi nemožné. Kniha, kterou Lucie sestavila ze svých dopisů, je emotivní výpovědí teenagerky. Papíru se svěřuje s nejhlubšími intimnostmi. „V těch dopisech jsou zachyceny i stopy minulého světa. Časy, kdy nebyl internet, počítače ani pandemie a nebylo normální, že si odletím na studijní pobyt nebo dovolenou,“ říká.
Potřebovala si promluvit
Když Luciin otec zemřel, byla pouze šestnáctiletou gymnazistkou, která studovala čtyři cizí jazyky. „Byla jsem bifloška, která byla šťastná, že se po škole může jít učit domů. Ve volném čase jsem chodila do muzeí nebo na výstavy. Velmi jsem toužila se vzdělávat a být chytrá,“ říká. Najednou se však ocitla v novém, nepoznaném světě, sžíral ji obrovský žal ze ztráty milovaného otce a nikdo v jejím okolí jí nerozuměl.
S tehdejšími pocity se tátovi svěřila v jednom z prvních dopisů. „Uvědomila jsem si, že moji vrstevníci nemají ani šajnu o tom, co prožívám. Ani se o to nezajímají. Cítím, že nechtějí, abych jim mluvila o těžkých chvílích, které jsem zažila,“ vylila si srdce. „Takové něco do jejich světa nepatří. Ostatně, vždy jsem byla trochu jinde. Jen se teď musím ještě častěji nežby přetvařovat. I když jim naznačím, že mi je smutno a jsem ze všeho jakási psychicky unavená, myslí si, že mi pomohou, když mě budou rozveselovat. A já bych si s nimi asi dříve potřebovala otevřeně promluvit. Na druhé straně vím, že pak by bylo smutno i jim, a toho se asi chtějí vyvarovat. Chybí mi naše rozhovory, na které jsem si zvykla.“
Mezi cicuškami a Chudíkem
V období po smrti Satinského se rodina ocitla v centru pozornosti. Ne všechny mediální výstupy jim byly po vůli, ale účastnily se jich iz finančních důvodů. „Za knihu o tobě nám nabídli takovou částku, že jsme nemohli jen tak odmítnout. Zejména pokud chci jít studovat do Prahy na Karlovu univerzitu. Opravdu, na pololetí mám nejen samé jednotky, ale jsem i nejlepší z celé třídy. Doufám, že jsi na mě pyšný,“ oznámila Lucie v dopise otci.
Článek pokračuje na další straně
S cenami pro zesnulého umělce se v té době roztrhl pytel. Vyznamenání jim memoriam mu stihl dát i český prezident Václav Havel, kterého Lucie toužila poznat. „Dagmar měla krásný kostým a lodičky potažené stejnou látkou. Po předání cen mě a Jana maminka představila panu prezidentu Havlovi i Dagmar. Byli velmi milí. Večer jsme pak už bez Jana, víš, jaký je, šli do Velkých františkánů. A představ si, byla tam i Zuzka Mináčová. I nás fotila,“ zhodnotila dcera.
S větším despektem se teenagerka vyjádřila na adresu prezidenta Rudolfa Schustera. „Choval se jako pravý manták z Mezeva. Jako by byla celá párty jeho. Při odchodu, když jsem si podávala ruku s Havlem, s ním jsem si ruku víceméně schválně nepodala,“ popsala bizarní situaci očima dívky, která se dříve společenských událostí stranila.
