Po čase přišlo bolestné procitnutí. „Myslím, že vykořeněním z místa, které milovali, se život mých rodičů výrazně zkrátil. V Praze neměli své přátele, nejvíc chyběli mé společenské mamince,“ vyznala se zpěvačka z toho, co si vyčítala do konce života. „Oba zemřeli v půlročním intervalu po sobě, máma jako sedmdesátiletá, táta měl o dva roky víc. Ztráta rodičů zůstane pro mě nezhojená rána. Myslím na ně každý den, jejich fotografii mám i v ložnici.“
U rodičů na Vyšehradě
Mámu a tátu pohřbila Hana Zagorová nejprve na chalupě, kterou jim koupila v přírodní oblasti Kokořínsko. Ale před šesti lety investovala do hrobového místa na pražském hřbitově Vyšehrad, který měla nedaleko svého bydliště v Podolí. „Rodiče jsem dala přemístit sem. Předpokládám, že u nich jednou skončím i já,“ oznámila jednou bez okolků.
Článek pokračuje na další straně
V období, kdy vyřkla tato slova, měla zpěvačka patnáct koncertů měsíčně a jistě netušila, že její čas se neúprosně krátí. Tak jako rodiče, nakonec i ji zlomila psychika. Fakt, že po onemocnění kovid nemohla koncertovat, Hanu Zagorovou doslova zlikvidoval. „Je mi velmi líto ztracených životů. Všichni máme pocit, že nám někdo vzal čas a vůbec život. Je mi z toho velmi úzce,“ konstatovala v jednom z posledních vyjádření na adresu nepříjemného lockdownu.
Zpěvačka skonala jedenáct dní před svými sedmdesátými šestými narozeninami. Urnu s jejím popelem uloží k rodičům do hrobu, kde už svítí i její jméno.
