Fakt, že Hana Zagorová už jako slavná zpěvačka Petřkovice obcházela, nám potvrzuje i někdejší souseda. „Ani si nevzpomínám, kdy jsem ji na tomto místě viděla naposledy. Ale co by tady také dělala? Vždyť u nás už nikoho nemá a měla se dívat na tu bídu?“ klade si řečnickou otázku a podívá se na zpustošený rodný dům zpěvačky.
V rukou kriminálníků
Z vyprávění Hany Zagorové víme, že ačkoli měli nemocnici tři sta metrů od domu, máma Edeltruda ji porodila ve vlastní ložnici. Její sestra Evelyn měla v té době dva roky. Sestry v Petřkovicích přežily dětství, které zpěvačka nejednou označila za pohádkové. „Bylo to jako představa dítěte z rozvedeného manželství o ideálním domově. Jenže u nás to ideální bylo i ve skutečnosti. Jakmile jsem vyskočila z postýlky, smála jsem se. Každému jsem dala pusu, pak jsem se vyklonila z okna a zavolala: Ahoj, sluníčko. Odjakživa jsem byla ráda na světě,“ vyznala se Hanka v jednom z našich mnoha rozhovorů.
Článek pokračuje na další straně
Vila na kopci, ve které šťastná rodina zažívala, dnes už romantické představy nevzbuzuje. Nemovitost byla kdysi pýchou vesnice, ale v polovině osmdesátých let ji manželé Zagorovi prodali. „První majitelé byli mladí manželé, kteří to tady ještě udržovali. Pak už to byla pohroma,“ vypočítává souseda. „Další majitel byl kriminálník, skončil ve vězení. Když zemřel, něco vyvedl i jeho syn a putoval za mříže také. Nyní dům pronajímá, ale kdo jsou ti lidé, netuším,“ krčí rameny.
Pan Zagora byl kdysi pyšný na udržovanou zahradu plnou květin, okrasných skalek, stromů, zeleninových záhonů a vždy pedantně posečený trávník. Dnes by zaplakal. Stromy, které kdysi zasadil na počest svých dcer, rostou nadivoko nebo leží na zemi. O okrasné zahradě nemůže být ani řeči. Kolem vily roste vysoká tráva. Letecký záběr také ukazuje, že na pozemku vegetuje několik vraků aut.
Nechtěla si kazit vzpomínky
Hana Zagorová už jako mladá ostravská zpěvačka říkala, že se nerada vrací do minulosti a žije přítomností. I to byl důvod, proč mohl vzniknout dojem, že na Petřkovicích zanevřela. „Z domu jsem vyletěla jako sedmnáctiletá a všechny obrazy si chci uchovat tak kouzelné, jak je mám ve vzpomínkách. Naše vila něčím každého přitahovala. To vím stoprocentně. Proto jsem vůbec necítila potřebu běhat za dětmi a prosit je o kamarádství. Se mnou as mou sestrou se chtěli kamarádit všichni. Výborné bylo, že rodiče nás vůbec nenutili uklízet. Prý se ještě v životě nauklízíme dost. Raději byli, když jsme létali po venku,“ řekla.
