Chlapec se narodil zdravotně postižený. Prognózy lékařů Olgu zcela zklamaly. Řekli jí, že Predrag bude po celý život zdravotně postižený. To však nezastavilo mladou matku. Rozhodla se vychovat chlapce s láskou a oddaností. Bydleli v malé chatrči, kterou jí dali její rodiče. Aby synovi umožnila růst a zůstat ve společnosti, zaměřila se na jeho vzdělání. Rozhodla se, že i přes postižení by měl chlapec učit. Každý den ho nosila na zádech do školy.
Roky prošly a Predrag se stal dospělým mužem. Olze byl pro její syna nabídnut invalidní vozík, aby ji už nemusel nosit na zádech, ale odmítla a tvrdila, že si vede skvěle. Zatímco stará žena dělá domácí práce, její syn také přiloží ruku k dílu. Používá levou ruku, která je zcela funkční. Predrag dělá krásné řemeslné výrobky, které rád dává přátelům a dětem sousedů.
Olze je již 77 let. Přiznává, že s věkem je těžší vypořádat se s každodenními povinnostmi, ale je ještě těžší a hořce přemýšlet o době, kdy zemře, a Predrag bude sám. Stará žena se obává, jak její syn bude žít. Bude prakticky bez peněz v starém rozpadajícím se domě. Dříve nebude schopen počítat s pomocí své rodiny a nebude z řemeslné práce moc vydělávat. Žena by chtěla, aby se o něj někdo postaral, když už nebude na naživu. Doufejme, že jejich osloví dobrá duše a Predrag nebude po smrti své matky sám.
