“Chtěla bych ti poděkovat za to, že sis vybral ten nejhorší okamžik, kdy jsi mě a mé dítě opustil. Jsem moc ráda, že tě má dcerka nepoznala a nikdy nepozná. Také ti děkuji za to, že teď vím, že whisky s colou nechutná dobře a že nejlepší je čistá voda. Děkuji za to, že smích mé malinké dcerky je krásnější, než hloupé komentáře dýdžeje na večírku. Děkuji ti za to, že je mnohem lepší přebalovat svou dcerku, než se každé ráno probouzet v kaluži zvratek s kocovinou. Děkuji za to, že jsi mi ukázal, že bys byl v mém životě úplně k ničemu.”
My autorku tohoto dopisu obdivujeme a to ne kvůli dopisu, který napsala a ani kvůli tomu, že se změnila, ale kvůli tomu, že se rozhodla změnit svůj život a věnovat se naplno své dceři, která je pro ní tím nejdůležitějším člověkem v životě. Každá svobodná matka to má neskutečně těžké a my ji obdivujeme, stejně jako všechny ostatní svobodné matky.
