Víkendy trávil David u své matky a jejího přítele – tam, v cizím prostředí a bez přátel, si připadal osaměle. Jeho dědeček o tom dobře věděl a věděl i to, jak moc miluje vědu. Právě proto mu věnoval knížku plnou chemických pokusů, doufaje, že se s ní jeho vnuk o víkendech zabaví.
Chlapec, tehdy desetiletý, si ze suterénu v matčině domě udělal vlastní laboratoř. Jakmile měl na to věk, začal shánět brigády – dělal všechno možné od roznášky novin, přes práci ve fast foodu. To vše proto, aby si vydělal nedůležité součástky ke svým pokusům.
David předělal suterén v domě na chemickou laboratoř. Tady mohl nerušeně provádět své experimenty!
Davidovi rodiče občas slyšeli ze suterénu nebo přímo z chlapcova pokoje tiché výbuchy. Po jednom větším výbuchu musel být David dokonce hospitalizován.
Během jednoho pokusu se Davidovi dokonce „podařilo“ podpálit dům. Hned poté se jeho matka rozhodla, že laboratoř musí z jejího domu zmizet…
